Wampiers 3
4. července 2008 v 10:30 | Meckinka
|
My life
VLÁDCE TERORU
DRÁKULA
Určitě mezi vámi není nikdo, kdo by neznal příběh o hraběti Drakulovi, královi upírů. Možná ale už ne všichni víte, že celý příběh není jen holý výmysl, že se v něm skrývají i zrnka pravdy. Nejen, že existuje Transylvánie (jinak také Valašsko) i vesnice Bystrice, kam je děj románu situován, existoval i hrabě Drakula. Povězme si tedy něco o něm, abychom lépe pochopili, proč si ho Bram Stoker vybral jako hrdinu svého hororového románu.
DRÁKULA
Určitě mezi vámi není nikdo, kdo by neznal příběh o hraběti Drakulovi, královi upírů. Možná ale už ne všichni víte, že celý příběh není jen holý výmysl, že se v něm skrývají i zrnka pravdy. Nejen, že existuje Transylvánie (jinak také Valašsko) i vesnice Bystrice, kam je děj románu situován, existoval i hrabě Drakula. Povězme si tedy něco o něm, abychom lépe pochopili, proč si ho Bram Stoker vybral jako hrdinu svého hororového románu.
Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn. O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty.
Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohýnka lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno
VAMPÝŘI
NEUSTÁLÝ STRACH
Ačkoli by se mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak je pravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - je mezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je tak veliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalo se dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchž členech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravém slova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdce dřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.
NEUSTÁLÝ STRACH
Ačkoli by se mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak je pravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - je mezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je tak veliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalo se dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchž členech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravém slova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdce dřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.
Jak tedy dnešní povídání zakončit? Vysvětlujících hypotéz není mnoho, de fakto jen dvě, ale obě jsou celkem pravděpodobné a z většiny fenomén upírství vysvětlují, obzvláště hypotéza č.1. Teorie druhá by se dala určitě na některé případy aplikovat, ale přece jen má značné trhliny, takže já osobně ji beru jen jako teorii doplňující. Vy si svůj názor však musíte utvořit sami.
Použitá literatura: Ivan Mackerle - Drákulovi v patách
(Magnet-Press 1994)
Použitá literatura: Ivan Mackerle - Drákulovi v patách
(Magnet-Press 1994)
Wampiers 2
4. července 2008 v 10:30 | Meckinka
|
My life
FAKTA
VISUM ET REPERTUM
Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámějších a zároveň nejzáhadnějsích je případ z vesnice Medvědija v Srbsku, o kterém se zachoval úřední dokument, který budu citovat. Název zní "VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírů, čili vysávačů krve v Medvědiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732."
VISUM ET REPERTUM
Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámějších a zároveň nejzáhadnějsích je případ z vesnice Medvědija v Srbsku, o kterém se zachoval úřední dokument, který budu citovat. Název zní "VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírů, čili vysávačů krve v Medvědiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732."
Na opětná udání, že ve vesnici Medvědija v Srbsku tak zvaní upíři mnoho osob bídně sprovodili ze světa vysávavše jim krev, byl jsem na rozkaz zdejšího vrchního velitelství spolu s pány důstojníky a dvěma vojenskými ranhojiči k tomu ustanovenými vyslán, abych věc podrobně vyšetřil. Vyšetřování toto konali jsme za přítomnosti velitele setniny hajduků, kapitána Goršice Hadnaka barjaktara a starších hajducké vesnice. Tito, byvše vyslechnuti, udali jednohlasně, že asi před pěti lety jeden tamní hajduk, jménem Arnold Paole, který si pádem z vozu zlomil vaz, za svého života často vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku často velmi prudce soužen upírem a že teprve, kdyz pojedl hlíny z hrobu takového upíra a potřel se jeho krví, byl jeho pronásledování zbaven.
Zmínění hajduci vypověděli dále toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného Arnolda Paola stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného Arnolda Paola asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk Jovíra, že jeho snacha Stanjoska před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem Miloe, zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci. V úředním spisu se pokračuje dále:
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem Stana, dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to arterie i veny, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem Milica, asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem Miloe, pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem Jáchym, jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem Ruša, pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem Rhade, pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka Stanka, zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka Milca, zemřelého před šesti nedělemi.
13. Stanjoska, dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Actum ut supra.
Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojič slavného pěšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindřich Siegell v.r., ranhojič slavného morulského pluku
Jan Bedřich Baumgartner v.r., ranhojič téhož pluku
Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojič slavného pluku Fürstenbuchova se svými oběma pomocníky stran svrchu uvedených upírů zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetřování se konalo v naší přítomnosti a bylo námi řádně zkoumáno.
Na důkaz toho naše vlastnoruční podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporčík téhož pluku
V Bělehradě 26.ledna 1732
Zmínění hajduci vypověděli dále toto:
1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného Arnolda Paola stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného Arnolda Paola asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk Jovíra, že jeho snacha Stanjoska před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem Miloe, zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.
Potud vypověděli svědci. V úředním spisu se pokračuje dále:
Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem Stana, dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to arterie i veny, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem Milica, asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem Miloe, pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem Jáchym, jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem Ruša, pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem Rhade, pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka Stanka, zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka Milca, zemřelého před šesti nedělemi.
13. Stanjoska, dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Actum ut supra.
Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojič slavného pěšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindřich Siegell v.r., ranhojič slavného morulského pluku
Jan Bedřich Baumgartner v.r., ranhojič téhož pluku
Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojič slavného pluku Fürstenbuchova se svými oběma pomocníky stran svrchu uvedených upírů zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetřování se konalo v naší přítomnosti a bylo námi řádně zkoumáno.
Na důkaz toho naše vlastnoruční podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporčík téhož pluku
V Bělehradě 26.ledna 1732
Tyto protokoly jsou bezesporu velmi zajímavé stejně tak jako kontroverzní. Objevily se pokusy vysvětlit popisované události racionálně, ale žádný z nich nezněl dostatečně věrohodně, jelikož nevysvětloval všechny aspekty daného jevu. Někteří lékaři se domnívali, že epidemie upírství v letech 1720-1735 způsobila nějaká nemoc. Otázkou je, jaká. Např. co se týče nesrážení krve - to může být projevem infekce či otravy, může to ale také být samostatná choroba, jako např. hemofilie, hematogická purpura apod. Při těchto nemocech nastává krvácení jak do tkání, tak ze sliznic, z nosu a úst. Avšak srážlivost, ovlivněna těmito faktory, je prodloužena z obvyklých několika sekund na několik minut, ne však více. V žádném případě nemohou uvedené nemoci zapříčinit to, že by se krev nesrážela po dobu několika měsíců. Z pohledu dnešní medicíny je to zkrátka nemožné - a přesto se to stalo. Další věcí, kterou nelze s dosud dosaženými znalostmi vysvětlit, je fakt, že těla nepodlehla hnilobě a uchovala si naprosto čerstvý vzhled. Jakékoli vysvětlení, které by operovalo s přirozenou mumifikací (tj. mumifikací způsobenou půdními podmínkami), by bylo scestné, jelikož - jak je v protokolu uvedeno - v těsné blízkosti nerozložených těl ležely mrtvoly zcela v rozkladu, a ještě navíc mnohé z těchto mrtvol byly v půdě mnohem (až 4x) kratší dobu, než mrtvoly nerozložené. Podobný jev - mrtvé tělo nepodléhající hnilobě - můžeme pozorovat i u mnoha svatých, ani u nich však nikdo nedospěl k nějakému vysvětlujícímu závěru.
, kam se vše podělo.
HYPOTÉZY
ASTRÁLNÍ UPÍŘI
První hypotéza praví, že to, co vystupuje z hrobu, není fyzické tělo upíra, ale tělo astrální. Tento pojem je možná někomu neznámý, a tak ho trochu osvětlím.
ASTRÁLNÍ UPÍŘI
První hypotéza praví, že to, co vystupuje z hrobu, není fyzické tělo upíra, ale tělo astrální. Tento pojem je možná někomu neznámý, a tak ho trochu osvětlím.
Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku), čímž zamezí rozkladu fyzického těla. Takto nějak by se tedy dalo definovat astrální tělo.
Teorie, která zastává myšlenku astrální konzistence těla upíra, tedy říká, že upír dokázal zamezit rozkladu pohřbeného fyzického těla, a proto mohlo jeho astrální tělo vystupovat z hrobu a bloudit po okolí. Jeho fyzické tělo fakticky nežilo, pouze vegetovalo. V rakvi neležel člověk s tlukoucím srdcem a teplou krví, nýbrž jakýsi zoofyt, ve kterém bezvědomě kolovala krev jako chladná rostlinná šťáva pomalu stoupající vénami k srdci a pak opět zvolna klesající. Arterie upíra se prý podobají cévám rostlin, vedoucím ke kořenům. Nasávají vlhkost z prostředí hrobu a nasycují jí tělo, které pak vyměšuje různé sekrety. Otylost upírů se podobá bujnému vzrůstu rostlin náhodou vyrostlých v hlubinách dolů, které jsou vybledlé, ale přitom široké, tučné a dužnaté. De fakto astrální tělo přebírá dřívější úkol fyzického těla - živit se za účelem zachování života. V souvislosti s touto teorií se nabízí otázka, co vlastně takový upír lidem vysával - krev či pouze energii? Vzhledem k tomu, že astrální tělo je nehmotné, tak odpověď musí znít, že energii. Zabrousíme nyní do oblasti psychotroniky, kde nalezneme ekvivalent upířího jednání:
V moderní psychotronice se běžně hovoří o jevu zvaném energetické upírství. Každý člověk má svou životní energii, která mu dodává síly. Každý má také schopnost dodávat či odnímat energii jiným. Většinou se tak děje nevědomky, a tak se stává, že někteří lidé mimovolně svou energii rozdávají a jiní ji zase "kradou". Tito lidé si pak zaslouží označení "energetičtí upíři". Takovíto lidé odnímají energii druhým a přivlastňují si ji. Osobám, které jsou těmito energetickými upíry trvale vampyrizovány, pak vlastně nezbyde nic jiného, než se také stát upíry, aby si mohli chybějící a k životu potřebnou energii doplnit. Zde se tedy dění naprosto shoduje s lidovou pověstí - kdo je vysáván upírem, za čas se jím sám stane. Faktem je, že někteří lidé naopak ovládli schopnost dodávat energii druhým a stali se z nich tak lidoví léčitelé.
Vraťme se ale k upírství jako takovému. Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná. Známý anglický fyzik prof.Wiliams Crokes se rozhodl jev materializace zkoumat a došel k velice zajímavým závěrům. Tři roky prováděl pokusy s patnáctiletou dívkou Florencií Cookovou, která měla silné mediální schopnosti. Při pokusech vždy upadla do hlubokého transu a vedle ní se zhmotnila zdánlivě zcela živá a skutečná postava. Florencie musela být při pokusech chráněna před světlem, protože - jak Crookes zjistil - denní světlo působilo na materializovanou postavu rozkladně. Pokusy proto zpočátku prováděl při světle petrolejové lampy, která na materializaci působila nejméně rušivě, později však zjistil, že nejdokonalejší je světlo fosforeskující. Sestrojil si tedy speciální fosforovou lampu, při které mohl velice dobře materializační jevy pozorovat. Crookesův spolupracovník, elektrotechnik ing.Varley, se jednou dotkl ruky zmaterializované postavy, a shledal ji velice chladnou a vlhkou narozdíl od teplé a suché ruky média. Po ukončení materializace si postava stoupla ke zdi, rozpažila ruce a v této poloze se rozplynula jako pára. Někdy však byla dematerializace náhlá a postava zmizela okamžitě. To bylo obyčejně tenkrát, kdy médiu hrozilo nebezpečí náhlého probuzení z hlubokého transu. Všechno nasvědčovalo tomu, že postava čerpá energii pro svou materializaci z těla média. Pokud nestačila, čerpala ji z těl ostatních přítomných, aniž by o tom věděli. Svědčila o tom jistá oslabenost a únava, která se po ukončení seance některých účastníků zmocnila. Energie pro materializaci se dá ale také získat z dýmu určitých kuřidel nebo z krve.
Takže tedy podle názoru některých spiritistů není upír, vycházející z hrobu a sající krev, nic jiného, než zhmotnělé astrální tělo zemřelého. Je v tak úzkém spojení s mrtvolou, že ji může postupným odhmotněním a opětovným zhmotněním dodávat krev, aby ji uchovalo před hnilobou. V hrobech upírů bývají malé otvory podobné myším děrám, kterými by astrální tělo v podobě ektoplazmy mohlo z hrobu unikat, aby se vně hrobu materializovalo, čímž by získalo lidskou podobu. Pokud by se upír zhmotnil jen částečně, vysvětlovalo by to, jaktože pro něj nejsou překážkou zavřené dveře, proč nevrhá stín ani se neodráží v zrcadle. Hypotéza operující s materializací dokonce vysvětluje i další aspekt legend o upírech - totiž to, že upír vychází z hrobu jen v noci, protože denní světlo by ho zahubilo. Jak bylo výše řečeno, denní světlo má na materializované tělo rozkladný vliv.
HYPOTÉZY
ZA ŽIVA POHŘBENÍ
Doktor Hubert Mayo je vědec, který na astrální těla nevěří, a proto se jev upírství snaží vyložit racionálnějším způsobem. Podle něj nejsou upíři nic jiného, než zaživa pohřbení mrtví. Dříve, když byla ještě medicína v plenkách, se stávalo velmi často, že lékař konstatoval smrt, ale dotyčná osoba přitom mrtva nebyla. Existují totiž různé stavy strnulosti, které ani dnešní zkušený lékař tak snadno nerozpozná od skutečné smrti. Indičtí jogíni se dokonce do takovéhoto stavu dokáží dostat záměrně. Ale vraťme se k teorii Dr.Maye. Ten se totiž domnívá, že zaživa pohřbení, kteří v hrobě či hrobce procitli a uvědomili si svou neradostnou situaci, v zoufalé snaze se zachránit intenzivně mysleli na své příbuzné a tím u nich vyvolali halucinace, kdy si příbuzní mysleli, že vidí přízrak zemřelého. Hloubku a zoufalost takto postiženého člověka velice sugetivně vystihl E.A.Poe:
ZA ŽIVA POHŘBENÍ
Doktor Hubert Mayo je vědec, který na astrální těla nevěří, a proto se jev upírství snaží vyložit racionálnějším způsobem. Podle něj nejsou upíři nic jiného, než zaživa pohřbení mrtví. Dříve, když byla ještě medicína v plenkách, se stávalo velmi často, že lékař konstatoval smrt, ale dotyčná osoba přitom mrtva nebyla. Existují totiž různé stavy strnulosti, které ani dnešní zkušený lékař tak snadno nerozpozná od skutečné smrti. Indičtí jogíni se dokonce do takovéhoto stavu dokáží dostat záměrně. Ale vraťme se k teorii Dr.Maye. Ten se totiž domnívá, že zaživa pohřbení, kteří v hrobě či hrobce procitli a uvědomili si svou neradostnou situaci, v zoufalé snaze se zachránit intenzivně mysleli na své příbuzné a tím u nich vyvolali halucinace, kdy si příbuzní mysleli, že vidí přízrak zemřelého. Hloubku a zoufalost takto postiženého člověka velice sugetivně vystihl E.A.Poe:
Wampiers
4. července 2008 v 10:28 | Meckinka
|
My life
NA ZAČÁTKU BYL STRACH
KDO BYL UPÍREM
Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci...
Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.
STRACH
VAMPYRICKÝ CIKLUS
VAMPYRICKÝ CIKLUS
Co a jaké průvodní jevy vedly tehdejší lidi k tomu, aby někoho označili za upíra ?Mohly to být různé halucinace, těžké sny, zdánlivě mrtví, některé formy duševních chorob. Mohl to být i odlišný vzhled. Jiný byl například člověk s srostlým obočím, bez obočí, bez ochlupení v podpaží, nápadně zubatý, ten kdo se narodil se zuby, měl je dvěma řadami nebo mu čouhaly, ten, kdo měl neobyčejný tvar hlavy, velké drápy, pigmentové skvrny na kůži. Upíra pak prozrazovaly hlavně měkké, neztuhlé údy.
Nevysvětlitelné nákazy hubící lidi i zvířata vedly mysl tehdejších lidí k této pověře. A stejně tak řada různých nesnází, s nimiž se člověk setkával, vyvolávala vznik a potřebu různých protivampyrických obranných prostředků.
Vznikl jakýsi vampirický cyklus, jehož formy ve střední Evropě lze rozdělit do několika skupin:
- Revenant - tím byl nazýván mrtvý, který podle lidových představ vycházel opětovně z hrobu.
- Vampýr nebo upír - nejrozšířenější forma. Jednalo se o mrtvého, který žvýká v hrobě své tělo, polyká části svého oděvu nebo prostěradla, do kterého byl zabalen. Způsoboval smrt nejprve příbuzných, později i vzdálenějších osob.
- Mora - dusila a mořila lidi a zvířata ve spánku.
- Vlkodlak - poslední typ vampyrického cyklu vznikl z představy, že lidé mají schopnost na sebe brát zvířecí podobu, v tomto případě vlka, a v ní škodit ostatním. Za moru a vlkodlaka byli považování někteří lidě už i za živa.KRONIKA
HROZIVÁ HISTORIE
Toto tedy praví legendy. Nyní ale už přejděme na faktičtější půdu - nahlédněme do starých kronik, co o upírech hovoří ony. Pro zajímavost uvedu dva záznamy z kroniky českého kronikáře opata Neplacha. Zápisy pocházejí ze 14. století a možná mohou vyvolat úsměv formou, jakou jsou psány, ale jádro je zcela určitě pravdivé:Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.FAKTA
OVĚŘENÉ DOKUMENTY
Podobných případů bychom ve starých písemnostech nalezli velmi mnoho. Problémem je, že je sporné, zda mají také faktickou hodnotu, a když ano, tak do jaké míry. Proto se jimi nebudeme zabývat nijak vážně. Existují však i úřední dokumenty, které jev upírství potrvzují a které už nelze brát jen tak na lehkou váhu. Jsou totiž sepsány a podepsány soudci, lékaři nebo vojáky, kteří jakožto úřední osoby pohlíželi na svět realisticky a ve spisech nic nepřikrášlovali ani nepřidávali. Právě takovéto osoby bývaly pověřeny zprávy o upírech zkoumat, a na základě toho vyhotovili listiny, o nichž si teď povíme.Zajímavý případ se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrách. Asi tři týdny po pohřbu jistého Petra Plogojoviče onemocnělo náhle ve vesnici několik osob. V osmi dnech zemřelo devět osob, starých i mladých, a to po krátké jedno- či dvoudenní nemoci. Všichni na smrtelné loži vypověděli, že příčinou jejich smrti je Plogojovič, který k nim v noci přišel jako upír, lehl si na ně, stiskl jim hrdlo a vysál jim krev. Aby bylo zabráněno dalšímu neštěstí, rozhodli se občané otevřít Plogojovičův hrob a mrtvolu spálit. Obrátili se proto na císařského místodržitele a na místního faráře, aby jim k tomu udělili povolení. Ti se zpočátku zdráhali, ale když jim vesničané pohrozili, že opustí vesnici a usadí se jinde, postoupili nakonec celou záležitost soudnímu dvoru do Bělehradu, odkud byli do vesnice vysláni dva úředníci. Komise dala otevřít hroby všech, kteří zemřeli v posledních šesti týdnech. Když otevřeli hrob Plogojoviče, nalezli jej s otevřenýma očima, s přirozenou barvou obličeje a bez nejmenšího mrtvolného zápachu. K nálezu byl proto přivolán ještě císařský důstojník z Gradišky, který do úředního protokolu uvedl následující:...odebral jsem se v průvodu popa z Gradišky do jmenované obce Kisilovy, abych prohlédl již vykopané tělo Petra Plogojoviče a podle skutečné pravdy jsem zjistil toto: Předně nebylo tu ani stopy onoho zápachu, jaký pociťujeme z hrobu a z těla mrtvého. Tělo, jehož nos byl pouze trochu splasklý, bylo zcela čerstvé, vlasy, vousy i nehty, když předtím staré vypadaly, byly znovu narostlé, stará kůže, která byla poněkud bělavá, se oloupala a novou bylo pod ní viděti. Obličej, ruce i nohy a vůbec celé tělo bylo takové, že za života nemohlo lépe vypadati. V jeho ústech jsem spatřil - ne bez úžasu - trochu čerstvé krve, kterou vysál podle všeobecných výroků z těch, jež připravil o život - sumou byly tu všechny známky, jaké takoví lidé, jako již shora pověděno, mají míti. Když tedy pop i já jsme spatřili toto divadlo, přičemž lid byl stále rozčilenější a také poděšenější, připravili všichni poddaní rychle kůl, který zahrotili, přiložili jej mrtvému tělu na srdce, aby bylo probodeno, a při probodení nejen že se mnoho krve ukázalo z úst a uší, a sice krve zcela čerstvé, nýbrž objevily se ještě jiné pusté známky, kterých z respektu pomíjím. Potom zmíněné tělo podle zvyku spálili na popel, což vysoce slavnému úřadu oznamuji a zároveň oddaně a nejposlušněji prosím, aby, kdyby se tu byla stala nějaká chyba, nebyla přičtena mně, nýbrž lidu, který byl strachem jako bez sebe.Doba, o které se hovoří, je doba, kdy Evropu doslova zachvátila vlna upírství. Úřady se k věci nestavěly vůbec laxně, důkazem toho je, že byly ustanoveny mnohé komise pověřené zkoumáním zpráv o upírech a případně zásahem. Častým exhumacím byli přítomni lékaři, kteří byli pověřeni vyhotovením protokolu o zásahu.
Nejklásnějšíííí klucíííí
1. července 2008 v 22:10 | Meckinka
|
My pictures
Panik
Jason Dohring
Channing Tatum
Benjamin McKenzie
Billy Talent
Drew Fuller
Enrique Iglesias
nejkrásnější kluk Asie ... Hero
Jesse Metcalfe
Matt Czuchry
Jesse McCartney
Steven Strait
Michael Angarano
Tokio Hotel (my best boys!!!)
Tom Weling
Wentworth Miller
Zac Efron
Tenhleten chlap byl, je vždycky bude k sežráníxD
My life
30. června 2008 v 19:54 | Meckinka
|
My life
Widím rozmazaně…Z očí mi stékayí potůčky slz. Proč yá ? Proč zrowna yá ? A hlawně proč do tebe ? Nedělám to kvůli něyaký sebelítosti … yen se xci z tohohle aspoň trochu wypsat i když poxybuju,že to pomůže. Nikdy sem si nepomyslela, že tohle řeknu … (budiž, spíš napíšu) … záwidím těm lidem co mayí rakovinu … záwidím těm co mayí yakoukoli smrtelnou xorobu … wětšina z nich záwidí nám ostatním, těm co budou žít yeště bůhví yak dlouho … Žiwot není fér … Nikdy nepochopím proč ti co chtěyí žít nemůžou a naopak !!! Yak už asi každýmu došlo yá patřím do té druhé skupiny … yo wim že by to mohlo beyt horší .. asi mnohem horší … ale pro mě ye tenhle život yedno welký utrpení … Wím, že se říká, že sebevražda ye to neysilněyší, ale zároveň to neyslabší co můžeš udělat … jenže … strašně se nenávidím za to yaká sem … yak se chovám .. a především za to, že nedokážu udělat ani yednu věc, která by vyřešila všechny moye problémy … skočit ze střechy, z mostu, zastřelit se, hodit si fén do vany(J), probodnout se … prostě yakkoli se zabít. Thaky wím, že za hodně wěcí si můžu sama … byla sem to především yá, kdo mi zkazil život (tahle wěta zní diwně)… a teď už se to prostě nedá naprawit … Thy si říkal že si yeště nikdy nebyl thak na dně, abys o tomhle přemýšlel, ale mě ysi na to dno dostal !!!!!! Řekl ysi, že wždycky existuje možnost aby se dalo wšechno napravit … Thak mi poraď yak !?!?! Řekl jsi, že nás nikdy neopustíš a opustil !!! Nenáwidím tě za to !!! Když sem tě poprvé widěla, řekla ysem si : Tenhle kluk je fakt moc pěkney … Phak ysem slyšela tvůy hlas, dozvěděla ysem se yaký ysi a … bum … klec spadla.Začalo to newinně … zbožňovala ysem tě yako spousta dalších holek … říkala ysem si : Tenhle kluk ye dost dobrey … Yenže po dalších událostech v mým žiwotě ysem už nechtěla beyt s nikým yiným … yenom s tebou !!! Kolikrát ysem se modlila za to, že kdyby mi žiwot nadělil někoho thak úžasnýho yako ysi thy už nikdy bych nic yinýho nextěla !!! Yenže .. myslím, že ysem nikdy v žiwotě neměla štěstí … aspoň teda ne nic co by mě učinilo šťastnou … Xtěla sem thak málo a zárowěň moc … Wždycky sem si říkala, že mám aspoň něco w žiwotě dobrý … ale teď … teď už marně hledám yednu yedinou wěc … osobu … cokoliw co by mě naplňovalo aspoň z malé části něčím dobrým .. něčím krásným … něčím kvůli čemu by mi stálo za to žít !!! Myslím, že mě asi nedokážete ani z části pochopit dokud nenapíšu yak to všechno vůbec ye …
Tři základní (hlavní - aspoň ya si to myslím) věci pro které stojí za to žít
- rodina
- přátelé
- láska
Yá už nemám ani yedno … a yak sem už říkala za hodně z toho si můžu sama … a to ye právě snad to neyhorší … Začnu třeba s rodinou … Moyi rodiče se rozešli když mi bylo asi 6 let … Přesto si průběh yeyich rozchodu pamatuyu jako by se to stalo včera … Máma byla po mateřský (hlídala mě) a nemohla sehnat práci … táta práci měl, ale každý den se vracel pozdě večer … Protivney, utahaney … yenže tohle máti moc nechápala … wždycky když přišel domů snažila se ho co neylíp přiwítat … táta (od přírody ten neyvětší xolerik kerýho znám) yi hrubě odstrčil a řek ať mu dá pokoy … mamka ho poslechla .. neyspíš v naděyi, že se to někdy změní … Ale bylo tomu právě naopak … dřív s náma byl táta aspoň o wíkendu … yenže pozděyi, všexen čas který mu zbyl wěnoval sweym kámošům se ktereyma xodil do hospody … Mamka twrdla doma a pořád doufala, že yi aspoň wezme někdy s sebou … K tomu se ale táta niyak neměl … máma, která tušila,že už se asi něco děye z ničeho nic obrátila a snažila se o to aby táta byl co neyvíc s námi (se mnou a s mou sestrou) … Zezačátku to thak táta dělal ale pak ysme ho omrzeli už i my … Máma byla zoufalá … skoro každou noc probrečela při čekání na yeho návrat domů … někdy přišel ve 3 ráno, někdy se na noc newrátil vůbec … Bylo to čím dál horší a horší … Mezitím si matka našla práci … možná si myslela že pro něy potom bude cenněyší … stala se učitelkou na yedné základní škole … s prací byla celkem spokoyená, ale když zjistila že yeden tátův přítel ye ředitel zvláštní školy, řekla mu ať yi obstará práci tham … Táta w domnění že předejde dalším yak říkal ''výslechům'', matce práci zayistil … ta byla aspoň na chvíli šťastněyší protože pořád wěřila že se změní … w té době sem byla už w prwní třídě a moye sestra we třetí. Tentokrát byl nezaměstnaný táta. Yeho kolega ho podvedl … zisky si měli dělit na polowinu a on si ty swoje wšechny nechával. Táta, který by si tohle nikdy nepřipustil, byl bez práce a bez peněz, záwislý na mamčiným platu, kterey nebyl niyak welkey. Yednou, když sem měla yít ráno do školy, mi bylo strašně zle … brečela ysem bolestí, křičela na mámu, která ale už byla pryč … zaslechla jsem jen bouchnutí dveří. Rozbrečela jsem se ještě víc a sedla si dolů na schody. Najednou dovnitř vrazil táta … byl unavenej a já ho probudila … začal křičet co si to dovoluju, přičemž mě vzal a hodil na schody … Byla jsem ticho a už sem ani nepípla, jen sem na schodem potichu plakala. Táta si šel znovu lehnout a na mě se ani nepodíval. Seděla jsem tham až do té doby než se matka vrátila z práce … Ta přišla i s nákupem a už od dveří volala ať jí jdu pomoct. Hned jsem se za ní rozběhla a skočila jí do náručí. Řekla ať si to nechám na potom a vložila mi do ruky tašku s nákupem, kterou jsem v zápětí upustila … ruku mi svírala obrovská bolest a slzy sem jen stěží potlačovala … Podívala se na mě jestli jsem v pohodě a já jen potichu přikývla, slzy sem už ale neudržela. Táta už byl dávno vzhůru a jen cwo mě widěl zařval ať si nechám tu komedii, když do mě jen trochu strčil … mámě v zápětí všechno došlo ale ze strachu že ji táta opustí zůstala ticho. Jen co táta jako obvykle šel ''chlastat'' odvezla mě máma na pohotovost … doktoři zjistili, že mám zápal plic a na třikrát zlomenou ruku … bylo jim to trochu divný ale myslim že radši nic neřekli … Nejde ani thak o tu bolest ale o to že to udělal můj vlastní táta … nikdy mě znovu neuhodil … ani neměl příležitost,ale tohle si budu už navždy pamatovat. O rok později se máma dozvěděla od sousedů, že táta si našel nějakou jinou. Byla z toho nervózní, ale pořád říkala že to bude určitě jen hloupá pomluva. Nebyla … asi měsíc potom táta všechno přiznal a bez dalšího vysvětlování odešel. Táta za námi skoro každý den chodil a měsíčně nám platil kolem 10 000. Máma byla zoufalá, každou noc probrečela a po výpovědi v práci (zřejmě tátova práce) začla pít. Nejdřív to byla jedna sklenka, ale čím dál se to zhoršovalo. Skoro rok nevyšla z baráku, až na výjimky … když si šla koupit ''chlast''. V té době sme se o všechno se sestrou starali … byli ysme si v těhle situacích oporou. V pátý třídě jsem si našla kluka. Byl úžasnej, ale abych ho neodradila nikdy sem před ním nemluvila o naší rodině … styděla sem se za ně. Asi týden na to co jsme se dali dohromady,jsme se měli zase jednou sejít. Na domluveným místě sem čekala skoro 2 hodiny, ale on nikde. Tohle nikdy neudělal a thak sem mu hned zavolala co s ním je. Mobil měl vypnutý… nechápala jsem to a šla sem rovnou domů. Když sem dorazila domů … uviděla sem něco co by mě ani ve snu nenapadlo. Moe sestra se tham líbala s mým klukem … s mým klukem!!!… nevěřila jsem tomu … tohle by mi přece nikdy neudělala !!! Zůstala jsme tham stát s otevřenou pusou … Jen co si mě ti dva všimli začali se strašně smát. Nechápala sem … S brekem sem utekla do svého pokoje … stále sem slyšela jejich smích…pořád jsem před očima měla ten obraz … pořád jsem je viděla. Nechtěla jsem tomu věřit … nemohla jsem ! Den potom sem si o tom chtěla se sestrou promluvit … ta se mi vysmála … její slova mám pořád v paměti : Podívej se na mě a na sebe ! Thebe nemůže chtít nikdo normální ! Já mám aspoň nějakou úroveň ! … Od týhle doby sem žádnýho kluka neměla … Když sem jen malinko naznačila že se i někdo líbí druhý jsem ji viděla v jeho náručí. Teď už jsem si nejspíš zvykla … je vůbec možný si na tohle zvyknout ?!? Dobrá zpráva ale byla že matka přestala pít a našla si práci. No dobrá … z jedný strany sem byla ráda … jenže od tý doby co byla v práci si začla domů vodit furt nějaký chlapi … ze začátku to bylo f pohodě … jenže potom začala babička s kterou bydlíme (žijeme v domě s tátovejma rodičma) řádit. Křičela, že jestli sem ještě někdo páchne skočí pod vlak. Máma šílela a řekla že se odstěhujem … zjistila že táta teď za měsíc vydělá asi 50 000 … strašně ho nenáviděla protože na nás dávál míň peněz než na svou přítelkyni.Táta teda přistoupil na to že pro nás koupí byt. Budeme se do něj stěhovat o prázdninách … my se sestrou nikam nechceme ale máma říká že phak všechno bude lepší … tomu už dávno nevěřím. To říkala Káťa thaky a podiwejte jak dopadla. Mluwím o svý nejlepší kamarádce … další jsou teda přátelé … nikdy sem žádný přátele neměla … většinou mě lidi jen využili a phak hned odkopli. Když sem přišla do první třídy byla jsem šťastná že tham mám Lucku … moji nejlepší kamarádku ze školky … byla jsem malá a naivní … si po roce se z nás stali nejlepší kamarádky … byla sem šťastná že mám někoho s kým si rozumím … později mi ale už začalo docházet že mě má asi jen pro peníze … vždycky když sem nějaký dostala většinu sem ji věnovala .. brala sem to jako thakovou samozdřejmost. Dělila jsem se s ní skoro o vše. Ale od tý doby co se naši rozešli a peněz nebylo nijak moc sem ji přestala zajímat. Řekla ať táhnu a našla si nowou další ''oběť ''. Zůstala jsem sama … A protože Lucka byla neoblíbenější holkou třídy, potom co jsme se přestali kamarádit mě všichni nenáviděli. Každou přestávku sem až do pátý třídy trávila na záchodě .. bála jsem se vylízt. Měla jsem z těch lidí strach(co si na mě vymyslej příště?). Jen co jsem zjistila, že po pátý třídě je možný odejít na gymnázium neváhala jsem a hned se přihlásila … známky sem měla ještě celkem dobrý…..to bylo asi jediný.V květnu jsem s velkým nadšením zkoušky na gymnázium udělala. Těšila jsem se na to jak začnu znovu a třeba mě i budou mít rádi … Nestalo se …. Newim co jsem udělala špatně … každopádně to tham bylo možná i horší … nadávali mi do toho co poslouchám, jak se chovám, co si oblíkám, co říkám, … Rok na to už sem to nevydržela a podřezala si žíly … už to dál prostě nešlo … jenže sem to přežila … proč????… strávila sem 42 dnů na psychiatrii a phak sem šla zase do školy…. Chowání spolužáků se ale nezměnilo … naopak … přibyli poznámky jako : Co když ti budu nadávat ?!? Zase se podřežeš ?!? Třeba by si to nepřežila a byl by už konečně klid !!! Život pro mě stále klesal na hodnotě … o přestávkách sem byla jako obvykle zavřená na záchodech … o rok později sem se seznámila s Káťou … s tou Káťou která měla úplně stejný problémy … lidi ve třídě ji nebrali … thak začalo naše přátelství … Každou přestávku jsme se tham scházeli … powidali si … jakmile to zjistili učitelé, přeložili Káťu do naší třídy. Byla sem strašně šťastná, že ysem konečně našla někoho komu se prostě můžu svěřit se vším … Káťa byla plostě úžasnej člověk … asi ve všem ysme si rozuměli … měla to doma thaky hodně těžký … její máma ji nadávala asi za všechno a její táta byl alkoholik a každej den ji mlátil. Snili ysme … vyprávěli ysme si jaký by bylo kdybychom už nikdy nemuseli domů … utekli bysme a už nikdy by jsme se nevrátili. To byla nejlepší etapa mýho života. Jenže tohle bylo pro mě až moc štěstí… proto to thaky netrvalo dlouho. Rok potom co ysme se ''našli'' Káťa spáchala sebevraždu … Nejspíš kvůli problémům s rodiči … to nwm …. Nikdy ysem to nepochopila … ale tohle sem yi doteď neodpustila. Yak mohla odeyít ?!? Yak mě tu mohla nechat ?!?Wždyť ysme si přísahali že yedna druhou nikdy neopustí !!! Ale teď už ye to asi yedno. Od tý doby co ysem ztratila Káťu sem se seznámila s thakovou partou … choděy za školu, kouřey, fetujou, řezaj se … a yá s nima … ve škole propadám … známky se náhle změnili z 1 a 2 na 4 a 5. To co zbylo z mýho života sem si ''dosrala''.Už ye mi to celkem jedno … toužím yen po yednom .. umřít !!! Protože sem to zatím thak jako Káta nedokázala čekám až to přiyde … si budu čekat dlouho … ale co když se po další dávce perníku už neprobudim ? Po tom toužím … Na yednu věc sem vlastně yeště zapoměla … na lásku … Láska … vždycky ysem si myslela yakey to musí beyt krásney pocit a teď …. Nenávidím to !!! W životě sem byla strašně zamilovaná asi yen do yednoho kluka ..a pořád sem … ye to Bill … Bill Kaulitz …. Wim že to zní yako nějaká platonika ale není … po 2 letech už to moc dobře wím … netoužím už po ničem yiným než být s tebou !!!!Wím že to neyde … rozum ye proti ale srdce máš stále thy ! Míluju tě thak,že bych byla schopná asi čehokoliv abych s tebou mohla být … ale wím že o tom můžu jen snít.Potomhle všem wím že yá už nikdy šťastná nebudu … Žiwot mám roztříštěnej na miliardy kousků ….Každý den usínám s naděyí, že už se třeba nikdy neprobudím .
Kde hledat emo lidišky ?
30. června 2008 v 19:42 | Meckinka
|
EMO
Člověk je sice tvor společenský, ale emo ne! Tedy občas je ale dobře zajít do společnosti a ukázat se. Tady máš pár tipů na místa, kde se lidé vyznávající emo styl nejčastěji zdržují:
- obchody s hudebninami - jj hudba, to je to co emaře zajímá, ovšem málokdy si tu něco koupí, mají přece internet!
- v obchodních galeriích, na ulicích - většinou je poznáš podle nápaditého oblečení a pohazování hlavou, aby si spravili vlasy padající do čela
- knihovny - emo lidičky bývají často intelektuálové a rádi (a často) čtou různé manga komiksy a sledují anime
- za počítačem - servery typu MySpace.com nebo VampireFreaks.com jsou plné emařů, stačí si najít jen toho nejvhodnějšího!
- na koncertě - koncerty jsou samozřejmě skvělým místem k potkání emařů
Emo pravidla
30. června 2008 v 19:42 | Meckinka
|
Stories
Osobnost v EMO
Většina definic Emo poukazuje na to, že "Emo člověk" je otevřený ohledně svých emocí, citlivý, stydlivý, soustředěný na sama sebe, s puklým srdcem, zamračený a často tichý. Individuálnost Emo se také často spojuje s psaním poezie, která nabádá k nepokoji, depresi, osamělosti a hněvu, tryskající ze všeobecné neschopnosti pochopit autora. Poezie Emo používá kombinaci velmi emociálního tónu, proudu automatického písma, prostý rým (ABAB) nebo úplně bez rýmu, zmiňuje lidské tělo, hlavně srdce, používá velmi pochmurných nebo deprimujících přídavných jmen, neklid z nestálosti času a/nebo lásky, a ignoruje interpunkci, gramatiku, a/nebo i pravopis. Témata jako život - bolest jsou normální.
Některé definice Emo se přidržují toho, že typičtí Emo mají sklony způsobovat sami sobě bolest nebo i poranění, nejčastěji řezné rány a popáleniny nebo i jiná. Někteří říkají, že mezi Emo je běžné simulovat sebevraždy a sebeporaňování nebo způsobování si bolesti jen tak pro své potěšení.
Emo lze také snadno poznat podle používání stereotypních nicků a přezdívek na Internetu, často používají ironické básničky nebo klišé
Emo historie
30. června 2008 v 19:41 | Meckinka
|
EMO
Historie a stereotypy hnutí Emo
V poslední době po celém světě získává na stále větší oblibě svérázný, no dostatečně výrazný styl, rozpoznatelný na první pohled. Řeč je o nyní módním stylu EMO. Stejně jako všechny nové trendy není Emo výjimkou a obrůstá celou řadou pověr a drbů, začaly se kolem něj formovat nejneuvěřitelnější story. Pokusíme se vypořádat s EMO jako se stylem chování, jako s proudem šířícím se nyní mezi partami teenagerů.
Především poukážeme na to, že výrostky, hlásící se ke stylu EMO, nejvíce ze všeho přitahuje černá barva oblečení v kombinaci dalších výrazných (například růžových) barevných odstínů. Kdo není v obraze, pomyslí si při spatření exempláře EMO, že je to roker. Ovšem je to chyba, anebo prostý klam. Množství všelijakých přívěsků, nátepníků na zápěstích a také obliba železných doplňků na náramcích a opascích nebo ustříhnuté rukavice samozřejmě připomínají rokery, ale jenom vzdáleně. Nasmí vás zarážet nebo zmýlit ani džíny s velkým množstvým nýtů. Věřte, že před vámi stojí výrazný a nezapomenutelný představitel nového hnutí, které už dávno přerostlo v celou subkulturu.
Láska ke svobodě, výrazné individuálnosti a mládežnické nezávislosti odvedli dobrou práci a EMO jsou z jedné strany ve svých skutcích lehkomyslní, ale v něčem zas velmi důslední a přesní. Posuďte sami. Jestliže dříve byl mejkap především ženskou vymožeností, tak dneska ho můžete vidět i na mladých obličejích kluků, kteří našli svůj styl v tomto hnutí. Cit pro styl a takt je vidět na první pohled na tenké a pečlivé černé podmalbě očí. Stylové a hezké. Vše to navíc podtrhuje mimořádná stylová patka černé nebo kaštanové barvy, zakrývající jedno oko, takový hlavní poznávací znak milovníků EMO.
Kde se to všechno vzalo? Kdo byl tím průkopníkem téhle velikolepé zvláštnosti?
Kde se to všechno vzalo? Kdo byl tím průkopníkem téhle velikolepé zvláštnosti?
Obecně - slovo EMO je samo o sobě prostě zkratka obyčejného a v češtině známého slova - EMOCIÁLNÍ. A sám termín EMO označuje osobitou odnož hardcorové muziky. Styl interpretace téhle hudby je dobře zapamatovatelný, tj. z jedné strany melodická a naproti tomu chaotická muzika pohromadě se silnými a výraznými emocemi interpreta, blížící se až histerii, těžko někoho nechá lhostejným.
Pomineme-li všechny domněnky a fámy, tak současný styl EMO je máločím podobný svému praotci. Málokdo z dnešních Emo-kids a dalších představitelů tohoto směru zná, odkud opravdu přišla tahle větev ponejprv hudebního, a nyní už celého subkulturního proudu.
Všechno, co se dnes schovává pod obecným názvem EMO, je pouze povedená slovní hříčka managera a promoterů ve své době velmi populární skupiny «Embrace», která zářila v první polovině 80. let minulého století. Kapelu odlišovala důrazná emocionálně-lyrická hudba středního tempa s velkým množstvím kytarových popových grifů. Celé se to stalo základem pro zrození nového stylu pohybu sXe, který se stal rychle populárním jak mezi emákama, tak i hardcoristama.
Všechno, co se dnes schovává pod obecným názvem EMO, je pouze povedená slovní hříčka managera a promoterů ve své době velmi populární skupiny «Embrace», která zářila v první polovině 80. let minulého století. Kapelu odlišovala důrazná emocionálně-lyrická hudba středního tempa s velkým množstvím kytarových popových grifů. Celé se to stalo základem pro zrození nového stylu pohybu sXe, který se stal rychle populárním jak mezi emákama, tak i hardcoristama.
V té době, v hlavním městě USA - Washingtonu, existovalo, vznikalo, nebo se rozvíjelo hodně podobných skupin s různými rockovými jmény, které směřovaly k souzvuku melodického vokálu a rockového tempa. Mezi nimi byly například Shudder to Think, Marginal Man, Soulside, Ignition, Gray Matter, Fire Party, Rain, Shudder to Think.
Zvlášť je třeba se zmínit o dnes již málo známém kolektivu s názvem Emotion Boys (ЕВ). Jeho zpěvák, John Wire, nosil jméno IMO, v anglojazyčné verzi Emo. Téhle kapele předpovídali velkou budoucnost, i když za tři roky práce mohli muzikanti oblažit své příznivce pouze jedniným albem «All for love». Bohužel se za nějaký čas skupina rozpadla, i když se jejich hudební styl, srovnatelný s dnes neméně populárním pop-rockem, zachoval dodnes i s uměním přitahovat k sobě holky během zpěvu emocionálních a osobními strastiplnými obavami naplněných písní. Očevidně tenhle líbivý styl vyšel od kapely «Emotion Boys». Těžko se někomu dařilo něčím oponovat proti pohledným a stylovým chlapíkům, kteří ke všemu ještě i s velkým zápalem zpívali o neopětované lásce, rozbitých a rozervaných citech. Mimochodem, na vrcholu populárnosti jméno frontmena, přesněji jeho zkrácená přezdívka, začalo přecházet na všechny zúčastněné a asociovat se ne pouze s jedním člověkem, ale s celou skupinou. A to už je zrození stylu. Tak se i stalo. Prošlo něco málo času a samotnou skupinu začali prostě nazývat EMO. A zvuk kapel, hrajících hudbu v podobném stylu, začali nazývat «klasickým washingtonským zvukem». A samy skupiny přijaly název «Emocore».
Emo doplňky
30. června 2008 v 19:40 | Meckinka
|
EMO
Vnější doplňky:
- brýle se silnými černými obrubami, nejlépe z rohoviny;
- obrovský kruh na klíče "ala klíčník", ale stačí i prostá náprsní taška s řetězem;
- velký, masívní náhrdelník na krku;
- na rukách náramky (imitace obvázaných přeřezaných žil);
- piercing (ve rtech, v puse a vůbec na libovolném místě obličeje);
- různé tašky přes rameno (možno použít dokonce pošťáckou) nebo baťůžky s plyšovými medvídky a plackami na kšandách nebo na zipu. Všechno ještě vyzdobeno symboly načmáranými kancelářským bělítkem, samolepkami a kostkovými mašličkami;
- všemožné sponky do vlasů u Emo boys;
- Mikiny "klokanky" s kovovým zipem.
- brýle se silnými černými obrubami, nejlépe z rohoviny;
- obrovský kruh na klíče "ala klíčník", ale stačí i prostá náprsní taška s řetězem;
- velký, masívní náhrdelník na krku;
- na rukách náramky (imitace obvázaných přeřezaných žil);
- piercing (ve rtech, v puse a vůbec na libovolném místě obličeje);
- různé tašky přes rameno (možno použít dokonce pošťáckou) nebo baťůžky s plyšovými medvídky a plackami na kšandách nebo na zipu. Všechno ještě vyzdobeno symboly načmáranými kancelářským bělítkem, samolepkami a kostkovými mašličkami;
- všemožné sponky do vlasů u Emo boys;
- Mikiny "klokanky" s kovovým zipem.
Ostatní:
- kosmetické zvýraznění pravého oka červenou nebo černou tuší (levé oko zakryté dlouhou patkou).
- Emo placky
- kosmetické zvýraznění pravého oka červenou nebo černou tuší (levé oko zakryté dlouhou patkou).
- Emo placky
Emo účesy
30. června 2008 v 19:40 | Meckinka
|
EMO
Vlasy a tvář:
- obarvené nebo přírodně černé vlasy je nutné ostříhat přesně do půlky čela. Nejlépe široké prameny, vepředu, na uších a vzadu;
- bezpodmínečně musí být kotlety;
- vlasy rozcuchané a trčící na všechny strany;
- vlasy na zátylku také zježené a zvednuté;
- podle vkusu možno vzadu vlasy ostříhat hodně nakrátko a vytvořit bodliny pomocí gelu;
- zubatá šikmá patka, klidně s purpurovou kadeří. Patka visí dolů, zakrývá jedno oko a sahá až na tvář;
- skoro vybělený obličej, bledé rty odstínu skoro jako kůže a velmi jasně podmalované oči. Můžou se dokonce naznačit na obličeji černé cestičky jakoby od slzami rozmyté kosmetiky. A můžou se černou tužkou dokreslit i slzičky.
- obarvené nebo přírodně černé vlasy je nutné ostříhat přesně do půlky čela. Nejlépe široké prameny, vepředu, na uších a vzadu;
- bezpodmínečně musí být kotlety;
- vlasy rozcuchané a trčící na všechny strany;
- vlasy na zátylku také zježené a zvednuté;
- podle vkusu možno vzadu vlasy ostříhat hodně nakrátko a vytvořit bodliny pomocí gelu;
- zubatá šikmá patka, klidně s purpurovou kadeří. Patka visí dolů, zakrývá jedno oko a sahá až na tvář;
- skoro vybělený obličej, bledé rty odstínu skoro jako kůže a velmi jasně podmalované oči. Můžou se dokonce naznačit na obličeji černé cestičky jakoby od slzami rozmyté kosmetiky. A můžou se černou tužkou dokreslit i slzičky.
Tip: zatímco vlasy ještě rostou a blíží se délce nutné pro Emo-vzhled, neustále je přičesávajte v tom směru, jaký jste si naplánovali na začátku. Tím «naučíte» vlasy pořád držet potřebný směr.
Účes:
Jedno jestli kluk nebo holka, směle používejte sponky a gel pro dodání zamýšleného tvaru vašemu účesu. V případě, že máte vlnité vlasy, používejte lak na vlasy/gel na jejich «uklidnění» a uhlazení. Kromě toho používejte kvalitní šampon pro zvlhčení vlasů, tak můžete udržet vaše vlasy zdravé a neuškodíte jejich pružnosti a odolnosti. Hodně dobré je použití speciálních napřimujících sponek. Dejte do vlasů co nejvíce sponek anebo nejlépe baret.
Nezapomínejte ale, že nesmíte zacházet do krajností. Mýt si vlasy šamponem nelze každý den, jinak hrozí jejich vysušení a ztráta kvality. Ale stejně tak se nesmí úplně zapomínat na pravidelné mytí mastných a špinavých vlasů.
Emo účes uznává v základě jednu - černou - barvu, ale můžete směle experimentovat s černou v kombinaci s dalšími barvami. Ale nepřežeň to, ať nevypadáš jak šašek. To by nebylo k ničemu.
Jedno jestli kluk nebo holka, směle používejte sponky a gel pro dodání zamýšleného tvaru vašemu účesu. V případě, že máte vlnité vlasy, používejte lak na vlasy/gel na jejich «uklidnění» a uhlazení. Kromě toho používejte kvalitní šampon pro zvlhčení vlasů, tak můžete udržet vaše vlasy zdravé a neuškodíte jejich pružnosti a odolnosti. Hodně dobré je použití speciálních napřimujících sponek. Dejte do vlasů co nejvíce sponek anebo nejlépe baret.
Nezapomínejte ale, že nesmíte zacházet do krajností. Mýt si vlasy šamponem nelze každý den, jinak hrozí jejich vysušení a ztráta kvality. Ale stejně tak se nesmí úplně zapomínat na pravidelné mytí mastných a špinavých vlasů.
Emo účes uznává v základě jednu - černou - barvu, ale můžete směle experimentovat s černou v kombinaci s dalšími barvami. Ale nepřežeň to, ať nevypadáš jak šašek. To by nebylo k ničemu.
Tip 1:
Po 3 nebo 4 měsících by už vaše vlasy měly dosáhnout ¾ správné délky a polezou nízko do čela. Jděte ke kadeřníkovi, který ostříhá, opraví a upraví vaše vlasy tak, aby pokračovaly v růstu žádaným směrem a dostávaly správnou formu.
Tip 2:
Nesnažte se obarvit vlasy nepřiřozeně umělou černou barvou, výsledek by mohl být modrofialový. Zkuste raději použít přírodní odstíny černé, nebo v nouzi i tmavě kaštanovou barvu.
Po 3 nebo 4 měsících by už vaše vlasy měly dosáhnout ¾ správné délky a polezou nízko do čela. Jděte ke kadeřníkovi, který ostříhá, opraví a upraví vaše vlasy tak, aby pokračovaly v růstu žádaným směrem a dostávaly správnou formu.
Tip 2:
Nesnažte se obarvit vlasy nepřiřozeně umělou černou barvou, výsledek by mohl být modrofialový. Zkuste raději použít přírodní odstíny černé, nebo v nouzi i tmavě kaštanovou barvu.